2. Kapitola - Šepot (2.část)

27. dubna 2011 v 21:05 | DelusH
KAPITOLA JE ROZDĚLENA NA DVĚ ČÁSTI - Z DŮVODU VELKÉHO MNOŽSTVÍ TEXTU
2.ČÁST

2.Kapitola - Šepot (2.část)

Kdo to jen je? Myslela si v duchu. Nechala pro tentokrát děti, dětmi … a vydala se ke vstupním dveřím, vzala za kliku a otevřela, ovšem zůstala stát jako přimražená, stál tam z masa a kostí, ve svém černém ohozu jako vždy, a ten jeho úsměv, z kterého se jí podlamovaly kolena … zdálo se jí, jako by to snad bylo včera, ovšem tohle okouzlení z jeho nečekaného návratu rychle opadlo, jen co promluvil. "Ahoj krásko, stále tak hezká jako vždy, nezměnila jsi se … Ještě stihl dodat, než mu Elena uštědřila pořádnou facku a docela dost se na něj zamračila. "Heeeej!" vydralo se mu z úst, ale zároveň se šibalsky a ďábelsky usmál, jak to uměl jen on. "Co tu sakra děláš?!" Vyjela na něj, bez jakýkoliv okolků. Nedala jsem Ti tehdy jasně najevo, že Tě už nechci v životě vidět hm?" Založila si ruce na prsou a sjela ho ledově chladným pohledem. "No měli jsme cestu kolem, vlastně se tak trošku vracíme na místo, kde nás osud svedl dohromady." Řekl, jako by nic a stále se usmíval. "Co? Cože o kom to mluvíš?" pohlédla na něj nechápavě a pak se podívala za něj, uviděla tam stát osobu, o které si už dávno myslela, že je mrtvá. Vlastně chtěla, aby byla probodnuta kolíkem přímo do srdce, tajně o tom snila, ale jak je vidět osud opravdu umí míchat kartami, tak jak se mu to hodí. "To nemyslíš, vážně, že ne? Zbláznil jsi, se? Co tu sakra dělá ona!" Ukázala svůj prst na tu dotyčnou. "Eleno, uklidni se… to nebylo tak, jak si myslíš, že to bylo. Opravdu ne, Caroline za to, že je Stefan mrtvý nemůže. Ona ne." Začal se jí zastávat a na tváři mu hrál pobavený výraz. "Jo? Vážně? A proč mu tedy tehdy nepomohla, hm? Proč ho nechala jen tak umřít? Stála tam jako by, byla do země přikovaná a nic!!!!" Už trošku vypěnila a začala na Damona křičet. "A ty se tu objevíš po letech jen tak z ničeho nic a ještě přivedeš sebou tu zrádkyni a co myslíš si, že Vás pustím přes práh! Ani ve snu! Vypadněte oba dva!" Zakroutila hlavou a zabouchla před nimi vstupní dveře, jen co je, zavřela, opřela se zády o ně, a v tom největším smutku a zášti se sesunula k zemi, z očí se jí kutálely kapičky slz, které ne a ne zastavit. Takhle tam seděla ještě hodně dlouho, dokud nezaslechla najednou jeho hlas, vlastně znělo to jako šepot říkajíc její jméno, byl to Stefanův hlas. "Stefane?" Promluvila v úzkostném tónu hlasu a podívala se okolo sebe, ale nikdo nikde, opět přivřela oči a snažila se tu ukrutnou bolest nějak obejít, ale marně. Tak moc to bolelo, ač to není ani možné, pak ho zaslechla znovu. Jeho líbezný a tolik milovaný hlas. "Stefane." Řekla už klidnějším hlasem, ale žádná odezva …
Pokračování příště …
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Christ Christ | Web | 16. července 2011 v 21:46 | Reagovat

Super, sem napnutá :D

2 Krist Krist | Web | 17. července 2011 v 21:43 | Reagovat

tak kdypak bude další kapitolka? :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama