3.Kapitola - Muž v zrcadle

12. dubna 2011 v 18:23 | DelusH |  Dance of Death
3.Kapitola - Muž v zrcadle


Po té krásné a neodolatelné noci, kterou jsem s ním prožila, jsem vůbec nebyla schopná racionálně uvažovat. Všechno bylo tak jiné a přece stejné. Já byla jiná, ale přece stejná. Stále jsem to byla já Anabella Chadwick, která se stala před několika dny královnou maturitního plesu. Ano já, která ho milovala a stále miluju. Ale přeci jsem nebyla ta, kterou jsem dříve bývala, moje dříve dokonale blonďaté vlasy nyní hrály čokoládově hnědou barvou a moje dříve bledě modré oči, byly nyní temné jako ach, ano jeho oči. Právě tak pronikavé jako jeho! Jak je to možné? Začala jsem si

klást otázky, kupu a kupu otázek. Kdo vlastně nyní jsem? Co se to se mnou stalo? Co mi to udělal? Do doby, než mnou opět projela ta ukrutná žízeň, která mi spalovala hrdlo, udělala jsem tři kroky stranou a otočila kohoutkem u umyvadla, z kterého se začala proudem téct voda, nahnula jsem se a chtěla se napít. Po velkém snažení uhašení mé žízně, jsem usoudila, že to nemá cenu. Že voda mi moji žízeň nezažene. Co ale? Kladla jsem si otázku a když jsem vstanula naproti zrcadlu, abych si upravila svoje vlasy a tak je načechrala, leknutím jsem poskočila. Můj odraz nebyl tam, kde měl být.
První co mě napadlo, bylo to, že jsem se snad špatně podívala. Pak se mi v mysli vybavila vzpomínka na babičku a její povídky o temném muži v zrcadle.Trhla jsem sebou. "Ne, to není možné!" z mých úst se vydrala tahle neskutečná a přece skutečná věta. A já věděla, že to bude tak jak mi tehdy babička ve svých povídkách říkala. "Muž, který chodil ve stínu, ale svůj stín neměl. Neodrážel se v zrcadle a nikdy nejedl. Na slunce směl jen s prstenem." Opakovala jsem si, tyhle věty, když v tom mi všechno došlo. Bože, já hloupá. Jak jsem jen mohla být tak hloupá. On je …. "On je!" Při těchto slovech jsem se zhrozila a pak mi došla skutečnost, že já jsem tím, čím on. Najednou jsem za sebou uslyšela kroky, prudce jsem se otočila, byl to on a v rukou držel bezvládné tělo nějaké dívky. Vyděšeně jsem pohlédla nejdřív na tu dívku a pak na něj. Bylo mi jasné, co po mě chce, ale věděla jsem, že to nesmím udělat. Ale moje touha po žízni, vlastně touha po jídle, krvi … byla obrovská, nedokázala jsem uvažovat nad tím co dělám. Když té ubohé dívce svými zuby zajel do tepny a já ucítila ten slastný dříve odporný pach krve, přejel mi mráz po zádech. Usmála jsem se na něj a vykročila k němu, dívala jsem se na něj, jak pohybuje ústy, nad vším co dělal, se mi zbíhaly sliny. Najednou přestal a udělal místo pro mě, naklonila jsem se nad ni a přičichla k jejímu tak úžasně lákavému krku plné krve. V tu ránu, mi vyjely docela bolestně špičáky ven, až jsem zaječela a začala sát. Óooo bože, byla to slast, něco co jsem nikdy nepoznala. Najednou mnou projela divná představa, že tohle nejsem já a už nikdy nebudu ta, co jsem bývala. Byla jsem teď upír. Temný a krvežíznivý UPÍR.
Pokračování příště …


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Lussy Lussy | Web | 29. května 2011 v 23:15 | Reagovat

wow, zaujímavé. zajtra pokračujem ďalej:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama