4, Kapitola - Závan minulosti

12. dubna 2011 v 18:25 | DelusH |  Dance of Death
4, Kapitola - Závan minulosti

Uběhlo mnoho dní od poslední návštěvy tajemného muže v temném sídle na kraji města, mnoho a mnoho let od záhadného zmizení 20tileté Annabelly Chadwick. Rodina po ní pátrala roky a roky, nikdy se nevzdali možnosti, že jejich dcera a sestra žije. Nechápali co, se stalo,
i když mezi nimi byl určitý svár, přesto doufali, že se jednoho dne objeví mezi dveřmi a všechno bude jen špatný sen. Ale byl tu někdo, kdo věděl co se s Annabell stalo, byla tu její mladší sestra tedy spíše řečeno její jednovaječné dvojče jménem Alexandra. Ona moc dobře věděla, co se tenkrát oné nešťastné noci stalo, tehdy když byl maturitní ples, viděla ho, jak jí zase a znovu totálně popletl hlavu, nebyla schopná ho zastavit, zase se na ni díval, tak jak to měl ve zvyku. Annabell nebyla jediná, která ho milovala… Ach ano, i její mladší sestra Alex ho milovala celým svým srdcem, ale odmítla se vzdát se své svobody. Věděla, že sestra taková není, že udělá vše, co mu na očích vidí. A to byl kámen jejich vztahu, tedy pokud nějaký vztah i mezi nimi byl, už od začátku bylo jasné, že ON miluje více Alex, ale ho nechtěla akceptovat takového, jaký byl. Léta a léta si říkala, že snad mohla něco tenkrát udělat, když se s ním sestra zapletla, že tomu mohla nějak zabránit….

Vybavuje si přesně ten den, kdy ho poprvé spatřila. Byl zimní večer a ona si šla provětrat hlavu od učení, kterého měla dost, díky přicházejícím testům ve škole. Na sobě měla jako obvykle své úzké černé džíny s růžovým rolákem ke krku a přes to svůj oblíbený dlouhý černý kabát, své dlouhé, rovné, blonďaté vlasy ji splývaly k obličeji. A přes ně měla dané své růžové klapky na uši, kvůli docela chladnému počasí. Ruce měla strčené v kapsách a pomalými kroky se sunula městem, které bylo pod sněhovou přikrývkou už několik dní. Všechno bylo jako pohádka, jako by vstoupila do městečka, kde se zastavil čas, na ulicích nebylo ani živáčka a sněhová přikrývka, která se třpytila na stromech, domech či chodníku, a následně se vznášela z oblaků, jí připadala jako moučkový cukr, kterým její babička sypala čerstvě upečený perník. Její kroky ač nevěděla, proč se zastavily u rozcestí, kde by dříve nikdy nezůstala stát. Něco jí táhlo, doslova poutalo k místnímu záhadnému a tajemnému hradu, kde podle báchorek a legend dle starší generace dříve přebývali upíři. Brala tuhle historii jejich městečka jako vymyšlenou, ani ve snu by ji nenapadlo, že to byla pravda. Chtěla si tohle podivuhodné stavení jen prohlídnout, proto se vydala doprava k příkré lesní cestičce, byla to tajemná cestička, která ukrývala spoustu tajemství, ale o těch Alexandra neměla zatím ani ponětí. Vykročila vpřed a za větvemi stromů a jejich sněhovou přikrývkou se vynořil tajemný hrad. Vypadal tak jako, by v něm už dávno nikdo nebydlel. Jako by ho strhla minulost. Šla blíž a u padajících dveří se na okamžik zastavila a zahleděla se k hradu. S jejími vlasy si pohrával svěží vánek a vločky se jí snášeli k vlasům a tváři. Najednou ucítila něčí přítomnost, pomalu se otočila a stál tam ON. Byl to muž, vysoký muž, v tu chvíli by řekla, že mu bylo tak něco kolem třiceti. Ale byl dokonalý, stačilo jí jedno přeletění okem po jeho dokonalé, svalnaté postavě a jeho krátkých černých vlasech, na sobě měl dlouhý pronikavě černé plášť a vůbec jeho oblečení mělo barvu temně černou. Když k ní přistoupil blíž, jeho rty se pootevřely a uslyšela své jméno. Podivila se tomu, ale na nic se nevyptávala. Poté ji jemně přejel prsty po jejích blonďatých vlasech a pousmál se. Cítila jeho vůni, jeho dokonale sexy vůni, která ji k němu doslova vábila, spíše přitahovala, nedokázala si to vysvětlit. Podívala se mu do jeho nádherných, jak zprvu zjistila čokoládově hnědých očí a pousmála se. Hypnotizoval ji, už jen tou jeho přítomností, byla z něj úplně unešená, v ten moment
ji začalo silně bušit srdce a viděla, jak se k ní sklání, když se dotkl jejích rtů, věděla, že on je ten pravý. Líbal ji a ona mu opětovala jeho polibky, když v tom ji z jejich romantické a totálně dokonalé chvíle vytrhl čísi hlas. "Mami, tak my jdeme. Mami, ty spíš?" ozval se ještě jednou hlas a tentokrát Alexandra otevřela oči, a nad ní se skláněla její 19tiletá dcera Dominica. Zamrkla očima a opět byla zpátky v realitě, seděla ve svém houpacím křesle a přes sebe přehozenou temně fialovou deku, usmála se na svou dceru a řekla. "Ano, zlato … tak se hezky bavte." Vyprovodila je ke dveřím a následně je zavřela. Pak se vrátila do obývacího pokoje a na krbové římse, se podívala na fotku své starší sestry Annabelly a jen vzdychla a dodala. "Kdybych tak mohla vrátit čas …"
Pokračování příště …
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama