7. Kapitola - Setkání

10. července 2011 v 22:12 | DelusH |  Dance of Death
Achojky ... no podle všeho to vypadá, že jsem se vrátila už dnes :D Jak tak pozoruju :D Tady je další kapitolka povídky Tanec Smrti ... a 8. už mám taky napsanou na tu se těšte během týdne :)

7. Kapitola - Setkání

Alex se otočila po zvuku, který vycházel ze skoro rozpadlých dřevěných dveří, které držely pohromadě snad už jen silou vůle a nánosem prachu a pavučin, které zatím stihla zpozorovat.
Ze dveří vykoukl čokoládově hnědý pramen vlasů a následně bledá ruka, která se chytla okraje dveří a vyšla ven. Byla to Annabell tentokrát ve své dokonalé štíhlé postavě připomínala spíš nějakou světovou modelku, než pár desetiletého starého upíra. "Ale, ale kdopak nás to přišel navštívit?" ozval se její zvonkový hlas a mírně nakrčila obočí a usmála se sice mile, ale s jistou dávkou nenávisti na svou lidskou sestřičku Alexandru. Alex na ni upřeně hleděla, něco ji na ni poutalo, možná to byla její krása, která ani po letech nevymizela, ba dokonce byla ještě hezčí než dřív … hnalo se jí hlavou. Sjela ji svým pohledem, tak jako to dřív dělávala, když hodnotila její ohoz. Měla na sobě rudé šaty, po stranách trošku nařasené a s jemnými třpytkami v okrajích, dole byly jakoby rozstřihané cípy, které odkrývaly její dokonalé nohy, na nohou měla páskové boty na vysokém podpatku a vlasy volně po ramenou, dneska je měla jakoby natočené kulmou a přes rty přetřenou temně rudou rtěnku. Musela uznat, že jí to sluší a že na to kolik, jí doopravdy let je dosti odvážná. Setkala se s jejím dneska krvelačně rudými oči a polkla, v ústech měla vyprahlo, jako kdyby celé dny cestovala pouští a nikde žádná oáza s vodou, u které by se mohla napít. Nadechla se a konečně se odhodlala k tomu, ji odpovědět na její otázku nebo spíš jí říct, to proč je tady. "Chci s tebou mluvit." Řekla stroze, ale přitom se jí hlas chvěl jako malému dítěti, které žádalo svou matku a sladkost. Ucítila na své paži silnější stisknutí, byla to jeho ruka toho chlapíka s černými oči a čupřinou na hlavě, který ji zachránil před pádem ze schodů. Otočila se a koukla mu významně do tváře, nechápala co se děje, ale on jakoby ji naznačoval, aby tuhle konverzaci mezi jí na její sestrou prozatím nechala být. Ale Alex se nehodlala jen tak vzdát, přece nevážila tu cestu a neutíkala před tím nechutným netvorem jen proto, aby pak odešla s prázdnou, proto se bojovnicky otočila zpátky ke své sestře, po které už, ale nebylo ani památky. "Heeej!" Zakřičela do prázdna, ale marně. Než se stačila vzpamatovat, ocitla se v místnosti, která podle všeho byla z celého hradu největší, ale přitom jakoby nejvíce používaná, ne ani tak v minulosti, jako teď. Byla to místnost s velkým rozpětím, uprostřed byl velký podlouhlý stůl a kolem plno židlí, na stole se třpytily starodávné svícny, jejich velké bílé svíce byly zapáleny a plameny zuřivě plápolaly a osvětlovaly tak místo kolem stolu. Byla to obyčejná starodávná jídelna, jak Alex po pár vteřinách usoudila, dle jejího vzhledu. Jediné co bylo na této místnosti zajímavé a taky trochu divné, bylo to, že zde nebyly okna, které by propouštěly do místnosti denní světlo. Místo nich, byly na stěnách umístěné zrcadla, všech typů a tvarů, které si člověk dokáže představit, všechny byly potřísněné čím si, co Alex až nepěkně připomínalo lidskou krev. Nad touhle myšlenkou udělala velkou tečku, pohled na krev nesnášela už od malička. Otočila se a chtěl a promluvit a zeptat se kam zmizela její povedená sestřička, ale z jejích úst se nevydrala ani hláska. Místo toho ji kdosi pronikl do hlavy a začal tam dělat slušnou paseku. Chytla se za hlavu a padla na kolena, najednou slyšela až příliš než chtěla, tolik hlasů lidí … no otázka je zda to byly lidi, nedivila by se tady na tehdejším a jak je vidět i nynějším sídle upírů už ničemu. Než ji kdosi popadl za ramena a otočil si ji k sobě, uviděla párek černých pronikavých očí .. a pak je najednou poznala, byl to ON, polkla a nebyla schopná jediného slova.



Pokračování příště ...



 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 LussyNda your affs LussyNda your affs | Web | 10. července 2011 v 22:18 | Reagovat

krasna povídka :-) moc se těším na pokračko :-)

2 Shelley Shelley | Web | 11. července 2011 v 13:46 | Reagovat

Super :) Tším se, na další :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama