6. Kapitola - RÁNA

15. srpna 2012 v 21:21 | DelusH |  The Royal Face // Královský Líc

6. Kapitola
RÁNA
Jak mohla, předpokládat následující dny byly plné nesnesitelné zlosti a hněvu, skrz jejích rodičů. Otec nemohl pochopit, jak jen tak mohla utéct, opít se a pak se nechat postřelit a to ještě do nohy, kterou má teď v ortéze, sice to bylo jen povrchové zranění, jak říkali doktoři, ale i tak nemůže na led, což jejímu otci vůbec nevyhovuje. Spíš na ni ustavičně řve. Je k nevíře, jak se za poslední léta změnil, vždy pro něj Emm byla jeho malá holčička, které by splnil první poslední, ale možná to nebyl ten pravý důvod, pozorovala už delší čas, že si její rodiče už tolik nerozumí jako dřív, spíš se ustavičně hádaly. A to byl kámen úrazu.


"Musím Ti něco říct, holčičko." Sedla si k ní její matka na postel a smutně se na ni pousmála. Ležela na posteli ve svém pokoji, který byl útulně zařízený, u postele byl noční stolek, na které ležel budík, její mobilní telefon, sklenice s vodou a prášky proti bolesti, které brala na tu nohu. Kousek dál se tyčilo zrcadlo polepené různými fotkami s přáteli a rodinou. Kousek dál byla velká skříň, jež byla plná jejími hadříky, na stěnách se tyčily plakáty, které měly většinou tématiku staré Francie, nechyběla ani Eiffelovka. Psací stůl byl plný knih, sešitů a dalších maličkostí, na křesle vedle postele leželo několik plyšáků, které měla z dětství a nechtěla se jich vzdát, protože ji připomínali jistou část jejího života. Podívala se na matku, nelíbil se jí její výraz v obličeji. "Co se děje? Stalo se snad něco, mami?" Zeptala se ustrašeně a pak, když matka promluvila, bylo to jako by ji někdo zaťal právě čerstvě nabroušený nůž do hrudi. "Rozvádíme se." To, to přece nemůže být pravda! Znělo jí v duchu. "Pro- proč?" Vysoukala ze sebe trošku přidušeně a pohlédla matce do očí. "Tvůj táta někoho má a už s námi nechce dál být." Svým pohledem sklouzla někam do rohu místnosti a povzdechla si. Co? Co je to za blbost? Vždyť, ji tady neustále péruje. Jak, jak může, někoho mít? To, je přece blbost! "Víš, to určitě?" Její matka jen pokývala hlavou, následoval vodopád slz.
Tu noc se převalovala na posteli a nemohla zabrat. V mysli ji běžely vzpomínky na ji a jejího tátu, na to jak si s ní, když byla malá hrával, jak se smáli a teď? Vše je pryč. Přistihla se, jak ji po tváři stéká najednou slza a smáčí ji její polštář, na kterém ležela. Přivřela oči a v další chvíli ucítila vedle sebe něčí přítomnost. Otevřela oči a uviděla před sebou Rona, chtěla něco říct, ale to už se k ní nakláněl a hladil ji něžně po tváři a vlasech, ve snaze ji ukonejšit, aby nebyla smutná. Zamrkala a sedla si na posteli, nevěděla, jak je tohle vůbec možné, ale potřebovala vedle sebe někoho cítit. On jakoby věděl, co chce, natáhl k ní paže, a v dalším okamžiku ji objal a přitiskl k sobě. Zašeptal "Neboj se, jsem tady." Své ruce obmotala kolem, jeho těla a položila mu hlavu na jeho rameno, slzy ji stékaly po tvářích a smáčely mu jeho košili. Hladil ji po vlasech a neustále ji šeptal něco do ucha. Najednou ji zaplavil pocit bezpečí a útěchy. Zůstal u ní do doby, dokud mu neusnula v náručí. Přikryl ji a líbnul ji nic nečekajíc na čelo a dodal: "Nikdy, Tě neopustím."

Pokračování příště ...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 May♥ May♥ | Web | 16. srpna 2012 v 14:53 | Reagovat

pěkný ♥♥

2 Deli Deli | Web | 6. října 2012 v 0:50 | Reagovat

S tým Ronom to začína byť zaujímavé :D

3 klara klara | E-mail | Web | 13. října 2012 v 13:36 | Reagovat

pěkný...

4 Karamelka Karamelka | Web | 2. ledna 2013 v 3:26 | Reagovat

Chudák, rozpadá se jí rodina, ale třeba bude mít klid od otce... a ten Ron, bojím se, že s ním budou problémy :-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama